František W. patří mezi mimořádně oddané dárce krve, kteří svou vytrvalostí a skromností inspirují ostatní. S darováním krve začal před mnoha lety a postupně se pro něj pravidelné odběry staly přirozenou součástí života i hodnot, které vyznává. Za svou dlouholetou a nezištnou pomoc 29. listopadu v Praze převezal Plaketu ČČK Dar krve – dar života za úctyhodných 250 odběrů.
František říká, že každý odběr může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí – a právě tato představa je pro něj nejsilnější motivací. Jeho příběh dokazuje, že i nenápadná, ale vytrvalá pomoc dokáže mít obrovský dopad na životy druhých.
1. Co vás původně přivedlo k darování krve a kdy jste šel poprvé?
Oba rodiče byli dárci krve a mě se moc líbily kávové lžičky s kapičkou krve, které za odběry dostali. A tak jsem se rozhodl (asi v sedmi – osmi letech), že budu taky dárcem krve, abych měl takové lžičky. No, než jsem dorostl věku, kdy jsem mohl poprvé darovat, lžičky už nebyly, ani dvě deci červeného po odběru 😀 , ale když už jsem to v dětství slíbil, tak jsem do toho šel. V devatenácti (myslím, že to tehdy byl nejnižší věkový limit) v Brně na VŠ, tedy v roce 1985.
2.Kdy se pro vás odběry staly přirozenou součástí života?
To asi nejde úplně říct, ale vzhledem k tomu, že jsem darovat nepřestal, tak asi tím prvním odběrem – zjistil jsem, že to nebolí, žádné nepříjemné stavy, no a po několika odběrech se člověk začne těšit na další, až se z toho stane závislost 😉
3. Co vás motivuje pokračovat i po tolika letech a 250 odběrech?
Jsou dva důvody – sobecký a nesobecký. Ten nesobecký je, že snad ta trocha tekutiny někomu pomůže; sobecký je, že mám alespoň jednou za čtrnáct dní splněný dobrý skutek a jsem zdarma uznán zdravým.
4. Máte nějaký silný nebo nezapomenutelný zážitek spojený s dárcovstvím?
Silné zážitky – je to dlouhá doba, takže si člověk hned nevybaví – v podstatě spíš takové nepříjemnosti, kdy odchází z transfúzky a běží za ním personál, neboť trousí krev po chodbách… No ale nezapomenutelný zážitek mám z prvního nebo možná druhého odběru, kdy jsem z transfúzní stanice zamířil rovnou do restaurace doplnit tekutiny a velice záhy zjistil, že nahradit půl litru krve dvěma půllitry Starobrna je velice levný způsob, jak přijít k opici…
5. Co pro vás osobně znamená ocenění Dar života?
Jsem zaň rád, ale myslím si, že jako i ostatní bezpříspěvkoví dárci to neděláme pro samo ocenění, že jsou pro nás jednotlivá ocenění – ať už plakety, záslužné kříže nebo ocenění nejvyšší spíš takovými mezníky, postupnými cíli na trase „Daruji, dokud mohu…“
6. Jak vás na vaší dárcovské cestě podporuje rodina nebo blízcí?
Rozhodně mi to nezakazuje a netrvá na tom, abych bezprostředně po odběru šel naštípat dříví do kamen.
7. Jak byste povzbudil někoho, kdo o darování krve teprve uvažuje?
Pokud by to bylo možné, vzal bych ho s sebou na odběr, aby viděl, jak to probíhá, dozvěděl se přímo od personálu TS podrobnosti, zjistil, zda je vůbec schopen darovat (a doufal bych, že ho návštěva transfúzky neodradila). A popsal bych mu raut v Betlémské kapli 😀
