Stále bohužel nedošlo ohledně situace na Ukrajině k posunu k míru, proto je pomoc i nadále důležitá. Naše činnosti stále směřují k pomoci těm, kteří se z místa války přesunuli do Karlovarského kraje. Jednou z nich je i Taťjána, Ukrajinka z |Charkova, která s rodinou odešla z rodné země. Po třech týdnech v polské tělocvičně pokračovala do Česka a „zakotvila“ v Karlových Varech. V otevřeném rozhovoru povídá, proč tu zůstala a proč nepřemýšlí o návratu na Ukrajinu. Nesmutní, jenom občas pláče…
Jak se změnil Váš život, co žijete v Karlových Varech (Čechách)?
Patříme mezi ty šťastnější lidi, co se k Vám dostali. Tím, že mám zaměstnání na plný úvazek, můžu s dětmi bydlet v pronajatém bytě, je sice malý, ale útulný. Museli jsme si zvyknout na nový život. Všechno bylo nový – nový domov, nová práce, nová škola, noví přátelé, noví sousedi, nové Vánoce… Museli jsme si zvyknou, i když to bylo těžké…hlavně pro syny.
Jak vypadala pomoc, která Vám byla poskytnuta?
Té pomoci bylo opravdu hodně a ze všech stran. Ať to byla materiální a potravinová pomoc, psychologická či finanční podpora. Poskytnutí pomoci při hledání ubytování, práce, školy, zdravotní péče, doučování základů češtiny…
Jak Vás a syny přijalo okolí?
Na začátku jsem se bála odsouzení. Slyšela jsem o šikaně ve školách i na pracovištích, měla jsem z toho velký strach. Čím déle jsme tu ovšem byli, tím více jsem se cítila pochopena a přijata. Dnes se tu cítíme jako doma, dokonce přemýšlíme nad požádáním o české občanství.
Nechybí Vám Váš starý život na Ukrajině?
Ale to víte, že nám chybí. Ale v tuto chvíli si nedovedu představit návrat zpět. Vidět, jak se naše milovaná země snaží vybudovat z trosek zpět vše, co bylo zničeno. Takováhle událost vás navždy poznamená, nechcete ty rány pořád otevírat. Ale zůstaly nám alespoň vzpomínky, které nám nikdy nikdo nevezme.
Máte přání, o které byste se s námi chtěla podělit?
Jako první mě napadne, že bych si přála, aby někdo vrátil čas a zabránil celé téhle válce. Ale člověk takhle nemůže přemýšlet, to vás pohltí. Pro své děti musím být silná. Nejvíce bych si tedy asi přála, aby se už nikdo nemusil trápit, aby už bylo po všem.
Děkujeme za otevřenost a upřímnost. Doufáme, že se Vaše přání co nejdříve vyplní.